Úvodem

Milí rodiče, vítejte na stránkách, které se do hloubky věnují rozvoji grafomotorických dovedností. Vytvořila jsem je, abych pomohla vašim předškolákům co nejlépe se připravit na psaní ve škole a také vašim dětem školou povinným, kterým se psaní ve škole příliš nedaří.

Možná sami cítíte, že něco není v pořádku a možná z mnohých stran slýcháváte, že má vaše dítě s grafomotorikou problémy a že byste měli doma trénovat, uvolňovat ruku a cvičit správné držení tužky. Ale možná vám už dále nikdo neřekl, jak na to. Rozvoji grafomotoriky se věnuji již několik let. Přestože jsem ukončila činnost své soukromé poradny a nemohu vás již osobně provést některým z nápravných či stimulačních programů pro děti, nabízím vám na těchto stránkách alespoň své zkušenosti a rady, jak můžete grafomotorické dovednosti svého dítěte rozvíjet doma.

Co vlastně znamená to cizí slovo - grafomotorika? Můžeme ji vymezit jako činnost, kterou vykonáváme při psaní a kreslení. Činnost je to náročná a také specificky lidská. Spojují se v ní jednak pohyby rukou, které zanechávají nějakou grafickou stopu, ale také schopnosti a psychické funkce, mezi které patří například zrakové vnímání, tvarová a pohybová paměť, souhra práce oka a ruky, prostorová orientace a jiné.

V jednotlivých záložkách najdete bližší informace a náměty, jak rozvíjet hrubou a jemnou motoriku a jak postupovat při rozvoji grafomotoriky. Dozvíte se, kdy je dobré a potřebné grafomotorické dovednosti u svého dítěte začít cíleně rozvíjet. Jak můžete podpořit jeho pohybové dovednosti a koordinaci. Zjistíte, proč je důležité dbát u kreslení či psaní na správné sezení a jak podpořit správný úchop psacího náčiní. Poradím vám také s výběrem vhodného psacího náčiní. Seznámíte se s hrami a aktivitami, které u vašeho drobečka rozvinou schopnost rozlišovat a pamatovat si tvary písmen (zrakové rozlišování a paměť), schopnost psát podle předlohy (souhra oko-ruka, neboli vizuomotorická koordinace) a orientovat se na stránce a řádku (prostorová orientace).

 

 

Pár slov k zamyšlení...

Často slýchám z médií i úst učitelů elementaristů, že dnešní děti jsou velké osobnosti, mají svůj názor a nebojí se ho říci, mají větší rozhled a znalosti, ale také jsou méně obratné, mají potíže se stříháním a nechtějí kreslit, bojují se správnou výslovností a psaní ve škole jim nejde. Čím to je? Dnešní zrychlenou dobou a aktivním životním stylem? Nedostatečnou předškolní přípravou? Nebo se my, rodiče příliš spoléháme na to, že se dítě vše naučí v mateřské škole nebo v 1. třídě? Možná je na vině vše jmenované.

Dnešní doba je bezesporu mnohem více orientována na výkon a na aktivní způsob života. Máme strach (a mnohdy oprávněně) poslat své děti na hřiště nebo hrát si do blízkého lesa a dát mu prostor pro volnou hru. Tak mu volná odpoledne raději vyplníme množstvím zájmových kroužků a děláme jim taxikáře. Dítě ale může být z přemíry organizovaných aktivit unavené, přetížené a rozladěné. Nebo ho naopak necháme pasivně sedět u obrazovky počítače, tabletu nebo chytrého telefonu. Sice si u her rozvíjí některé psychické funkce (postřeh, paměť, zrakové vnímání), ale jeho představivost a zejména pohybové dovednosti zatím zakrňují. Kam se z volného času dětí vytratila společná spontánní hra, fantazijní svět a tolik potřebné pohybové hry?

Realitou některých mateřských škol, zvláště ve velkých městech, jsou přeplněné třídy. Učitelé, kteří nemají k ruce pedagogické asistenty (jak tomu bývá v zahraničí), nemají tolik času věnovat se dětem individálně, jak by bylo potřeba. Navíc ve věkově smíšených třídách (byť tyto třídy děti velmi dobře připravují pro život ve společnosti), není tolik prostoru pro intenzivnější předškolní přípravu dětí. V našich školkách dnes někteří učitelé zastávají velmi liberální přístup a dávají dětem možnost výběru: "nechceš s námi stříhat a lepit, nevadí, běž si hrát". A které malé dítě si dobrovolně vybere náročnější činnost (která mu třeba moc ani nejde), když si může hrát?

Ani doma na našeho předškoláka nemá nikdo čas. Vracíváme se z práce pozdě, unavení a podráždění, a ještě si nosíme práci domů. A babičky a dědečkové, kteří si dříve s vnoučaty hojně hráli, chodili na procházky a v lecčem nás zastoupili, dnes často sami ještě pracují, cestují po světě nebo studují na univerzitě třetího věku. S naším broučkem tak nikdo nechodí do lesa, do parku nebo na průlezky hrát si a objevovat zákony přírody a okolního světa. Nikdo s ním nepouští vyrobenou papírovou vlaštovku nebo ho neučí vázat uzlíky, natož zavazovat tkaničky (jednodušší je pořídit "sucháče"). Děti nám dnes tolik nepomáhají při domácích pracích. Vlastně to po nich mnohdy ani nechceme, protože manuální práce nahradili různé elektrospotřebiče. Nám tyto technické vymoženosti šetří čas, nemohou nám ublížit, protože my jsme měli dostatečnou pohybovou průpravu. Trávili jsme mnohem více času pohybem venku, hráli si školku s míčem nebo se švihadlem, skákali panáka, věšeli se na klepáči u domu. Neustále jsme něco vyráběli, protože regály v obchodech zely prázdnotou, zboží bylo drahé a rodiče měli čas naučit nás třeba plést, háčkovat, vyrábět vánoční dárky z moduritu nebo ptačí krmítko ze starých latěk. Dnešní děti jsou o to často ochuzeny, nemají tolik příležitostí k manuálním a rukodělným hrám, a pokud příležitost mají, stejně dávají přednost jednodušší a lákavější zábavě u počítače.

Možná jsem se nechala unést nostalgií mého dětství a vykreslila jsem ten nejčernější scénář dnešního způsobu života. Pravdou ale je, že dnešním dětem přirozený pohyb opravdu chybí. Dokonce až polovina předškoláků má ochablé a špatné držení těla. Z výzkumů vyplývá, že předškolní dítě potřebuje pro svůj zdárný vývoj 4 - 5 hodin pohybu denně (a z toho 1 hodinu cíleného cvičení). Pro předškoláky je pohyb naprosto přirozený (ani my jsme samozřejmě nebyli stvořeni k tomu, abychom seděli za stolem). Děti se hýbat chtějí, proto je velká škoda toho nevyužít. Pohyb je v dětství důležitý nejen pro rozvoj motoriky a tělesné zdatnosti, ale při pohybu rukama a nohama se stimulují mozková centra potřebná k procesu zrání. Navíc děti si potřebují prostor kolem sebe vysloveně osahat, jinak se mohou později hůře orientovat v prostoru, a rozlišovat pravou a levou stranu, mohou mít nedostatky také v logickém a abstraktním myšlení (zejména ve škole v matematice). Výzkumy prokázaly významné souvislosti mezi pohybem a rozumovými schopnostmi dětí.

Neodpustím si ještě pár poznámek k potřebě umět psát rukou v dnešním digitálním světě. Občas si rodiče postěžují, že v dnešní době prudkého rozvoje informačních technologií a využívání počítačů lidé už vlastní rukou nepíší. Nač to potom učit naše děti? Nikdo neví, jak bude vypadat naše vzdálená budoucnost, ale troufám si tvrdit, že alespoň v té blízké naše děti ve škole psát rukou určitě budou (naše učební osnovy v 1. třídě se nějak výrazněji nezměnily dokonce posledních 40. let). A budou psát často, protože až jednu třetinu vyučovací doby se žáci věnují grafické činnosti. Děti se učí jinými způsoby než my dospělí. Právě zapojení motorických mozkových center při psaní písmen jim umožní lépe si informace zapamatovat. Proto má psaní rukou (narozdíl od psaní na klávesnici) ve vývoji dětí nazastupitelné místo. Mnohé významné firmy dnes po svých uchazečích o práci požadují ručně psaný životopis. Písmo je a vždy bude jedinečná lidská dovednost, jež o člověku mnohé vypovídá. Je to také způsob, jak si rychle a jednoduše (bez dalších technických vymožeností) zaznamenat a utřídit naše myšlenky.


Vaše názory a ohlasy Novinky a zajímavosti
Ukončení činnosti poradny. - 7. 8. 2016

V současné době již nepřijímám nové klienty. K 1. září 2016 bude činnost poradny ukončena.

Milí rod…

Pozvánka na besedu k předškolní přípravě. - 9. 4. 2016

Milí rodičové budoucích prvňáčků, chcete-li se dozvědět, co vše by mělo vaše dítě před nástupem do š…

Prohlédnout archív novinek Z fotogalerie
Prohlédnout kompletní galerii